Typy fondů
Akcie. Toto slovo zná každý z doby kupónové privatizace a právě akcie je hlavním investičním instrumentem akciových fondů. Jsou ale i další podílové fondy, například dluhopisové, smíšené nebo fondy peněžního trhu. Tyto čtyři typy fondů patří mezi základní, ale jejich variací a dalších typů fondů existuje nepřeberná řada a stále vznikají nové na základě poptávky ze strany investorů a nabídky ze strany investičních společností.
Akciové fondy
V těchto fondech se investuje zcela nebo převážně do akcií. Podíl akcií ve fondu tvoří minimálně 66 % majetku fondu. Jedná se o dlouhodobou formu investování, minimální doporučený investiční horizont je sedm a více let. Minimální investiční horizont znamená, že při dodržení této doby investice má investor nejvyšší pravděpodobnost, že nebude ve ztrátě, ale naopak v zisku. Akciové fondy jsou nejvíce rizikové, a to z důvodu jejich vysoké volatility (kolísavosti kurzu ceny podílového listu). Hodnota akcií kolísá, a tudíž kolísá i kurz akciového fondu. Obecně se dá říci, že fond investující do akcií velkých firem (takzvané Blue chips společnosti) nebo na etablovaných trzích (například USA, Eurozóna, Japonsko) má nižší volatilitu než fondy investující do akcií malých firem nebo na méně rozvinutých trzích (například země východní Evropy, Asie, Blízký východ). Protiváhou k jejich rizikovosti je potenciální výnos, ten je uváděn ve vztahu k investičnímu horizontu a pohybuje se mezi 6–12 % p. a. S akciovými fondy se také pojí vyšší poplatky, což je dáno jejich aktivní správou a vyššími náklady oproti jiným typům fondů.
Dluhopisové fondy
V těchto fondech se investují prostředky především do dluhových cenných papírů. Z hlediska doby trvání investice jsou vhodné pro uložení na minimální dobu tři roky. Tento typ fondu je vhodný pro konzervativnější klienty s obezřetným přístupem k riziku. Fondy investují do státních, komunálních a korporátních dluhopisů. I mezi dluhopisovými fondy můžeme nalézt značné rozdíly ve vztahu výnos–riziko. Nejbezpečnějšími dluhopisovými fondy jsou ty, které nakupují státní obligace, a nejméně bezpečné (ale zároveň s největším potenciálním výnosem) jsou fondy nakupující tak zvané High-Yield dluhopisy, což znamená, že nakupují dluhopisy od emitenta s nízkým kreditním ohodnocením (například začínající podniky nebo vyhaslé hvězdy). Výnos u dluhopisových fondů se pohybuje mezi 4–6 % p. a. a je uváděn ve vztahu k investičnímu horizontu. Poplatky u těchto fondů jsou nižší než u akciových fondů.
Smíšené fondy
Tyto fondy jsou pojítkem mezi akciovými a dluhopisovými fondy. Investují do akcií, dluhopisů a nástrojů peněžního trhu a zpravidla mohou držet větší množství peněz v hotovosti pro případnou zajímavou investiční příležitost. Jejich investiční strategie záleží na statutu fondu. Výnos fondu velmi závisí na osobnosti portfolio manažera. Smíšené fondy se dělí na dynamické (s převahou akciové složky) a defenzivní (s převahou dluhopisové složky). Jejich výnos se tedy pohybuje ve velmi širokých mantinelech, obyčejně od 5–10 % p. a. Volatilita fondu rovněž závisí na zvolené investiční strategii, jakož i investičním horizontu, který bývá 3–10 let v závislosti na podílu akciové složky.
Fondy peněžního trhu
Tyto fondy investují do vysoce bezpečných dluhopisů (průměrná splatnost všech cenných papírů v portfoliu musí činit méně než jeden rok), do pokladničních poukázek nebo peníze ukládají na termínované účty (fond může dosáhnout vyššího úroku než drobný investor). Fond je určen pro velmi konzervativní investory, kteří preferují jistotu před výnosem. Fond má velmi nízkou volatilitu a jeho hodnota po jednom roce prakticky neklesne pod svou původní úroveň. Výnos se odvíjí od úrokových sazeb. Rostou-li úrokové sazby, roste i výnos peněžních fondů. Průměrný výnos se pohybuje kolem 2–4 % p. a. Investiční horizont činí u tohoto typu fondu minimálně jeden rok.
Fondy fondů (střešní fondy)
Existují fondy, které nakupují do svého portfolia podílové listy jiných fondů. Investicím do tohoto typu fondů se někdy říká diverzifikace na druhou. První diverzifikací se nazývá okamžik, kdy fond nakupuje rozličné cenné papíry, a druhou představuje okamžik, kdy tento fond nakupuje rozličné podílové listy, jež tyto cenné papíry nakupují. Jejich rizikovost a volatilita se odvíjí od nakoupených druhů podílových listů. Jestliže nakupují převážně podílové listy akciových fondů, je jejich výnos a volatilita téměř srovnatelná s těmito fondy, pokud investují převážně do podílových listů dluhopisových fondů, přibližuje se volatilita a výnos těmto typům fondů.
ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ PODÍLOVÝCH FONDŮ
Podle podkladového aktiva
Akciové, dluhopisové, smíšené, fondy peněžního trhu, nemovitostní, komoditní, fondy fondů (střešní), devizové
Podle investiční strategie
Teritoriálně zaměřené – Například evropské, americké, asijské. Mohou se případně vztahovat i přímo ke konkrétní zemi (například Čína). Velice oblíbené jsou kupříkladu fondy rozvíjejících se ekonomik (takzvané emerging markets).
Fondy velkých hráčů – Takzvané Blue chips fondy investují do renomovaných značek (Pepsi, Microsoft, HSBC, Ford, Apple) a představují zpravidla bezpečnější akciové investice.
Fondy rozvíjejících se ekonomik (emerging/frontier markets) – Fondy zaměřené na lokality s dlouhodobě velice vysokým potenciálem růstu. Mohou být buď celosvětové (manažer tak dostává větší volnost při výběru cenných papírů k nákupu, na druhou stranu lze hůře tvořit cílenou investiční strategii), nebo lokální. Tyto investice jsou v krátkých obdobích vysoce volatilní a velmi snadno podléhají tržním výkyvům. Je tedy potřeba počítat s dlouhým investičním horizontem.
Dividendové fondy – Fondy, jejichž hlavním úkolem je poskytovat investorovi pasivní příjem z dividendového výnosu akcií, popřípadě z kupónů dluhopisů. Investor tedy získává příjem nikoliv pouze při prodeji cenných papírů, ale i v celém průběhu jejich držení. Ostatní typy fondů lze označit jako akumulační nebo reinvestiční, což znamená, že dividendové výnosy v těchto fondech jsou opět investovány. Obsahem fondu bývají dluhopisy, které průběžně vyplácejí kupóny a akcie, jež dlouhodobě přinášejí vysoké dividendy.
Zajištěné fondy – Fondy, které jsou zajištěny speciálními instrumenty a deriváty. Jedná se o takzvané zaklikávací fondy, které jsou obvykle určeny k předem neuvedenému horizontu investice nebo k časově vymezenému cíli. Tyto fondy mají takzvaného garanta, který ručí za splnění závazků vyplývajících z garance. V naprosté většině případů je garantována vložená částka, u některých produktů je garantován i minimální výnos. Zaklikávací fondy mají koncepci „schodů“: při dosažení nového maxima ceny se stanoví nová garanční hranice. U těchto produktů je až na výjimky potřeba počítat s omezením výkonnosti, protože garance bývá dosti nákladná.
Fondy životního cyklu – Investiční strategie kopíruje životní cyklus člověka a zajišťuje, že ke konci doby investování nebude kapitál ovlivněn rozsáhlými tržními výkyvy. Zpravidla fungují tak, že investiční program životního cyklu postupně přestupuje mezi předem nastavenými podfondy, v nichž je riziko odstupňované podle doby, která zbývá do konce horizontu. Bývají využívány k důchodovému plánování.
Podle cílové skupiny investorů
Mass retail fondy – Fondy určené pro širokou veřejnost se obvykle vyznačují nízkými limity pro minimální investice, což je činí dostupnými i pro velice malé investory.
Fondy pro institucionální investory – Fondy určené pro korporace a orgány státní správy. Umožňují vhodně ukládat a zhodnocovat finanční rezervy nebo například diverzifikovat rizika vlastního podnikání. Zpravidla se vyznačují vyššími minimálními částkami pro investice.
Fondy kvalifikovaných investorů – Specifická kategorie fondů. Vzhledem k platné legislativě lze tyto produkty využít k profinancování příležitostí, které by klasické produkty nedokázaly pojmout. Díky těmto nástrojům tak lze investovat například do umění, veteránů, vína nebo dalších investičních či podnikatelských příležitostí. Fondy kvalifikovaných investorů mívají často charakter neveřejných nabídek, nebývají tedy k dispozici široké veřejnosti.
Podle způsobu řízení
Aktivně řízené fondy – Strategie těchto fondů se upravuje podle trhu. V průběhu investice manažer fondu sleduje investiční příležitosti a přizpůsobuje jim strukturu majetku fondu. Tyto fondy se obecně vyznačují znatelně vyššími náklady na správu.
Pasivně řízené fondy – Jsou opakem předchozího. Předem je určena strategie, které se dosahuje především modelem „buy and hold,“ tedy „kup a drž“. Změny ve struktuře majetku jsou minimální, nevýhodou mohou být svázané ruce manažera, který musí dodržet strategii fondu i za cenu tržních propadů.
Indexové fondy – Fondy zaměřené na sledování určitého indexu a dosahování podobných výsledků (například Euro Stoxx 50, Dow Jones).
